Co to je osmózaOSMÓZA OSMOTICKÝ tlak
V akvaristické literatuře se dost často setkáváme s termínem osmotický tlak, přičemž se předpokládá, že čtenář ví co to je. Tento předpoklad je však mylný a většina akvaristů vůbec neví, co si má pod tímto termínem představit. Tento článek by jim měl poskytnout vysvětlení.
Jednou z vlastností zředěných roztoků, jakým je např. i přírodní voda, které závisejí spíše na počtu přítomných molekul rozpuštěné látky, než na jejich druhu, je osmotický tlak.
Již v roce 1748 popsal J. A. Nolet pokus, při kterém roztok obsahující „spiritus vini" tj. ethylalkohol, vpravil do válce, jehož ústí bylo uzavřeno zvířecí měchuřinou a ponořeno do čisté vody. Pozoroval při tom, že vždy došlo k mohutnému vydutí měchuřiny a někdy dokonce až k jejímu prasknutí. Živočišná blána je totiž polopropustná (semipermeabilní) tj. vodu propouští, zatím co ethanol nikoliv. Vzrůst ve válci, způsobený pronikáním vody dovnitř , byl označen jako osmotický tlak (z řeckého osmos - popud, náraz, impuls).
Osmotický tlak vzniká, jestliže dva roztoky o různé koncentraci, nebo také Čisté rozpouštědlo a roztok, jsou od sebe odděleny polopropustnou membránou. Osmotický tok pokračuje tak dlouho, dokud koncentrace rozpuštěných látek na obou stranách membrány nemají stejnou hodnotu. Jestliže tok směřuje dovnitř uzavřeného objemu, dochází v něm nutně ke zvýšení tlaku. Je-li tomu naopak, tlak v uzavřeném objemu klesá. Celý jev se označuje termínem osmóza.
Osmóza má velký význam v živé přírodě, neboť na ní závisí např. tělní hospodaření rostlin s vodou. Osmotické pronikání vody do buněk, kde je obvykle koncentrovanější roztok než ve vnějším prostředí, vede k jejich bobtnání (např. semena), někdy i k prasknutí a ztrátě cytoplasmy. Pohyb vody opačným směrem má pak za následek smrštění protoplasmy.
Protoplasma rostlinné buňky, přiléhající těsně k buněčné bláně, se chová jako polopropustná membrána. Vnoří-li se taková buňka do koncentrovanějšího roztoku např. cukerného, proniká roztok buněčnou blanou k protop-lasmě, která se stahuje, protože voda z vakuol přechází do okolního roztoku o větším osmotickém tlaku a ředí jej. Tento jev pozorovaný poprvé N. Pringshaimem 1854 byl jím nazván plasmolýza. V čisté vodě vakuoly vodu naopak nasávají, tím protoplasma zvětšuje svůj objem až dojde k prasknutí buněčné stěny, tzv. plasmoptýza.
V souvislosti s osmotickým tlakem se můžeme setkat ještě s dalším termínem, kterým je hemolýza. Tento termín označuje praskání červených krvinek v destilované vodě, která do nich vniká polopropustnou obalovou blankou. Jsou-li krvinky v prostředí o větším osmotickém tlaku než je uvnitř krvinek, odchází z nich voda a krvinky se smršťují. Uvedené změny nenastávají, je-li okolní roztok izotonický (má stejný osmotický tlak) s roztokem uvnitř buňky či krvinky. Pro krvinky je takovým izotonickým roztokem např. 0,9% roztok chloridu sodného, který se používá v lékařství při nitrožilních injekcích a jehož osmotický tlak je něco přes 0,6 MPa (6 atm).
Roztoky s vyšším osmotickým tlakem než je uvnitř buněk se nazývají hypertonické a s nižším tlakem hypotonické. Podobná situace jako u krvinek je také u rybích jiker, kdy povrchový obal jikry působí rov něž jako polopropustná membrána a v případě rozdílných osmotických tlaků uvnitř jikry a ve vodě dochází buď ke smrštění jikry (v tvrdé vodě s vysokým osmotickým tlakem) nebo k bobtnání jikry, je-li voda naopak příliš měkká a má nízký osmotický tlak. V obou případech dochází k poškození zárodku, ten se nevyvíjí a jikra je následně napadena plísní. To je jeden z hlavních důvodů, proč musíme pro některé druhy ryb připravovat vývojové vody tj. vody takové vodivosti, aby jejich osmotický tlak byl stejný jako je uvnitř jikry. Potíž je v tom, že nároky jednotlivých druhů ryb a jejich regulační schopnosti jsou různé. Osmotický tlak je v různých jikrách různý, neboť ryby trvale žijící pouze v měkkých nebo tvrdých vodách se přizpůsobily svému okolí, tedy vodě, ve které tyto druhy žily a žijí. Tuto skutečnost nemůžeme změnit a musíme se jí přizpůsobit tím, že našim chovancům připravíme prostředí co nejvíce podobné tomu, ve kterém žijí v přírodě. Osmotický tlak má značný vliv i na ryby samotné. Víme, Že některé snášejí výměnu vody bez problémů, jiné jsou však na změnu vody choulostivé. Při výměně vody dochází ke změně osmotického tlaku. Některé druhy ryb jsou k této změně málo citlivé či téměř necitlivé, protože jejich regulační schopnost vyrovnávat Osmotické tlaky je u nich dokonale vyvinutá, jiné naopak tuto schopnost postrádají a zde je na místě výměna vody po menších částech.
František Kůtek
|
Vaše IP adresa je: 3.94.202.151